Novodobé použití dřeva, jako stavebního materiálu, je datováno od konce 18. století. Cena této komodity byla v té době závislá na ceně palivového dřeva a využití v hornictví. V následném období ji u nás ovlivnila energetická krize.Vysoké nároky na kapacity palivového a důlního dříví tehdy vyčerpaly zásoby dřeva. Krize byla zažehnána až pozvolným nástupem těžby uhlí. Dřevo i pro svojí vyšší cenu a menší dostupnost (časté kalamity v monokulturách lesního hospodářství) přestalo být oblíbeným stavebním materiálem.

Dřevěné konstrukce s výjimkou zemědělských staveb a krovových konstrukcí byly během následujícího století vytlačovány ze stavební produkce. Podíl na tomto jevu měly i nové městské vyhlášky v oblasti požární bezpečnosti. Až na objekty dočasného typu trvání, skladišť, pomocných budov a sociálních zařízení, která jsou určena pro opakovanou výstavbu, nebyla v tomto období významná stavební produkce ze dřeva.

Typové stavby ze dřeva

První pokusy v oblasti objemové typizace rámových konstrukcí na našem území zaznamenáváme u vlakových nádraží. V 19. století byla charakteristická výstavba dočasných divadelních arén ze dřeva, kterých bylo v českých městech realizováno asi okolo dvou desítek. Příkladem bylo Nové české divadlo v Praze (1876–1885) – A. Baum, divadlo Uranie (1889–1946) v Praze Holešovicích – Osvald Polívka a Novoměstské divadlo pražské. Přelom 19. a 20. století náleží dřevěným stavbám v oblasti výstavních pavilónů. Například stavby Pekla na Náchodsku nebo lázeňské domy v Luhačovicích od arch. Dušana Jurkoviče.

Rozšířená byla stavba plováren s dřevěnými šatnami, sokoloven, turistických a rekreačních chat. Dřevěné stavby získávají počátkem století pověst staveb levnějších s nižší životností a první světová válka se svými nároky na materiální a lidské zdroje pozici dřeva jako prvku vhodného pro levné a méně hodnotné stavby pouze stvrzuje.

Rozvoj po první světové válce

Rozvoj průmyslové výroby po první světové válce vedl k využití lepených a lamelových konstrukcí. Uplatnění dosahují sbíjené konstrukce. Rozšiřují se hospodářské styky našich zemí se západem, což vede k přenosu „know how“, zejména u níže popsaného systému „Two by Four“.

Výstavba ustupuje od silno-profilových trámových konstrukcí a nahrazuje je levnějšími fošnovými z jednotného unifikovaného profilu. Vzniká řada halových konstrukcí, například filmová studia Barrandov. Technologie prvkové dřevostavby tak umožňuje realizaci dřevěných objektů v jinak nepřístupných lokalitách.

Poválečný nedostatek bytů je řešen rovněž pomocí dřevěných rámových konstrukcí pro příklad úřednické domy v Dejvicích, studentská kolonka na Letné v Praze.

V poválečných letech se zdálo být východiskem zavedení prefabrikace a produkce konstrukcí bez užití dřeva. Přispěla k tomu rovněž značná zachovalost technické infrastruktury a bytového fondu v poválečném Československu oproti vybombardovanému Německu a Rakousku, které muselo řešit v krátké době bytový problém.

Odpovědí pro naše sousedy se staly kolonie dřevěných bytových domů. Přes diskutabilní vzhled a problematické užitné vlastnosti těchto domů se tak podpořila výstavba a vztahy většiny poválečné populace v německy mluvících zemích k dřevěným konstrukcím.

V novém poválečném Československu bylo dřevo označeno za strategickou surovinu a degradováno pouze na pomocný stavební materiál a konstrukce pro dočasné stavby. Dřevěné konstrukce a výroba spotřebního zboží stála stranou.

Vznik státní dřevařská inspekce a její vliv

Zákon č. 22/1955 Sb. umožnil vznik Státní dřevařské inspekce, která se snažila zcela vyloučit dřevo ze stavebnictví. V této době se u nás v této oblasti výstavby živilo okolo 200 lidí. Rámové konstrukce byly na státní úrovni centrálně řízeného hospodářství v 70. a 80. letech minulého století degradovány na výrobu buněk pro těžařský průmysl a tuzemská zařízení staveniště.

Výuka dřevěných konstrukcí na odborných a vysokých školách v té době téměř nebyla. Nepublikovaly se knihy s touto tématikou. Přerušen byl dovoz literatury a opor ze zahraničí. Několik generací stavbařů se neučilo tyto konstrukce projektovat a pracovat s touto problematikou. Veřejné mínění bylo toho názoru, že tyto stavby mají menší životnost, horší technické parametry a dostupnost údržby a často nepovedený vzhled.

Situace v západní části Evropy a Severní Ameriky

V západní části Evropy a Severní Ameriky nedošlo k přerušení vývoje jako u nás. Dřevostavby jsou v popředí v souvislosti s první ropnou krizí na počátku 70. let. Následně vstupuje do situace na trhu vliv válek v oblastech bohatých na ropu. Tak se dřevěné konstrukce dostávají do popředí zájmu jako výhodný stavební materiál pro energeticky úsporné stavby. Výstavba dřevostaveb rodinných a bytových domů roste postupně také ve všech severských a německy mluvících zemích.

Předrevoluční vývoj dřevostaveb na našem území

Předním výrobcem v tomto období byly Severomoravské dřevařské závody. Rozvíjely projekty rodinných domů a prostorové prvky ze dřeva. Rudné doly Jeseník potom produkovaly licenční výrobu rodinných domů Okál problematické úrovně, která poškozovala pověst dřevěných staveb pro individuální bydlení.

Hlavně z hlediska problematické dostupnosti náhradních prvků pro údržbu a opravy a obsahů některých zdravotně nebezpečných prvků v zabudovaných materiálech.

Na trhu byly dále například Armabeton, závod Tesko se specializoval na lepené nosníky pro velkorozponové haly nebo Solo Sušice, podnik, který se soustředil na výrobu desek z aglomerovaného dřeva pro stavební průmysl. O vývoj a dodávku dřevěných halových staveb pro zemědělství se pokoušel v tuzemsku v souladu s evropskými trendy s dílčími úspěchy podnik Bios Sedlčany.

Domů ze dřeva se u nás staví méně než jedno 1% z celkové výstavby ročně, zatímco v sousedním Rakousku a Německu je to mezi 10 a 15 %, v USA 60%, ve Skandinávii a Kanadě dokonce přes 70%.